Všechno to začalo propouštěním. V červnu 1962 byla Marilyn Monroe vyhozena ze souboru Something’s Got to Give. Důvody studio neskrývalo. Byla pryč příliš často. Její rozvrh byl v naprostém chaosu. Práce se zastavily.
Brzy se vrátila do práce. To se stalo hlavní zprávou. Příběh o návratu. Kamera už ale nikdy nezačala natáčet.
Monroe šla do svého domu v Los Angeles. Stala se prakticky samotářkou. Přátelé měli obavy. Studia se dívali. Nic se nestalo.
Pak přišel 5. srpen. Byla nalezena mrtvá.
Příčina? Předávkování prášky na spaní. Verdikt byl jednoduchý a zničující. Možná sebevražda.
Spolu s ní zemřel i film, který jí měl zachránit kariéru. “Něco se musí změnit” mělo být jejím návratem do formy. 20th Century Fox vkládali velké naděje. Chtěli ji zpět. A opravdu to udělali.
Mezery v jejím natáčecím plánu ale vyprávěly něco jiného. Oficiálním důvodem byla absence. Nebylo to jen o absenci jeden den. Byl to systém.
Její opětovné najímání vypadalo jako hazard. Sázka, která se nevyplatila. Studio čekalo. Zůstala doma.
Pro veřejnost byl konec náhlý. Pomalý kolaps byl viditelný pro ty, kteří se uměli dívat pozorně.
Nyní je to jen poznámka pod čarou ve filmové historii. Film, který nikdy nespatřil světlo světa. Hvězda, která zmizela na vrcholu.
Co se stane, když mašinérie Hollywoodu semele svou největší ikonu? Ozubená kola se točila dál. Není.
