Nové vědecké důkazy naznačují, že Atlantic Meridional Overturning Circulation (AMOC) – životně důležitý systém oceánských proudů – je mnohem blíže úplnému kolapsu, než se dříve myslelo. Porovnáním komplexních klimatických modelů se skutečnými pozorováními oceánů vědci zjistili, že „nejpesimističtější“ předpovědi byly ve skutečnosti nejpřesnější, což signalizovalo blížící se klimatickou katastrofu.
Mechanika globálního „tepelného motoru“
AMOC funguje jako masivní dopravníkový pás pro naši planetu. Přenáší teplé, sluncem vyhřáté tropické vody na sever do Evropy a Arktidy. Když tyto vody dosáhnou severních zeměpisných šířek, ochladí se, zhustnou a klesnou do hloubky, čímž vznikne zpětný hlubinný proud, který celý koloběh spustí.
Tento proces je v současnosti narušen kvůli globálnímu oteplování. S rostoucí teplotou v Arktidě se oceán ochlazuje pomaleji. Navíc zvýšené srážky a tající led přidávají čerstvou vodu do povrchových vod, čímž snižují jejich slanost. Vzhledem k tomu, že sladká voda má menší hustotu než slaná voda, nemůže účinně klesat, čímž vzniká nebezpečná zpětná vazba, která dále zpomaluje celý oběhový systém.
Proč na těchto nových datech záleží
Po mnoho let se klimatologové potýkají s obrovskou variabilitou svých předpovědí. Některé modely předpovídaly, že AMOC zůstane stabilní až do roku 2100, zatímco jiné předpovídaly masivní 65% zpomalení, i když svět dosáhl čistých nulových emisí uhlíku.
Nová studie publikovaná v časopise Science Advances tuto nejistotu výrazně snížila tím, že přesně určila, které modely odrážejí realitu. Pomocí techniky zvané hřebenová regrese k porovnání modelů se skutečnými údaji o slanosti došli vědci k následujícím závěrům:
- Předpokládané zpomalení o 42–58 % do roku 2100.
- Vysoká pravděpodobnost úplného kolapsu po tak výrazném zpomalení.
- Posun v hodnocení rizik: to, co bylo dříve považováno za událost s nízkou pravděpodobností (přibližně 5 %), může mít nyní pravděpodobnost vyšší než 50 %.
„Je to důležitý a velmi znepokojivý výsledek,“ říká profesor Stefan Rahmstorf z Postupimského institutu pro výzkum dopadu klimatu. “Ukazuje to, že ‘pesimistické’ modely… jsou bohužel realistické.”
Možné následky kolapsu
Kolaps AMOC by nebyl jen změnou oceánských proudů; způsobí zásadní posun zemského klimatu, podobný nejdramatičtějším změnám pozorovaným za posledních 100 000 let. Mezi možné důsledky patří:
- Extrémní počasí v Evropě: Západní Evropa by mohla čelit mnohem krutějším a chladnějším zimám a také velkým letním suchům.
- Hrozby potravinové bezpečnosti: Vzorce tropických srážek, na kterých závisí zemědělství milionů lidí, by se mohly výrazně změnit.
- Vzestup hladiny moře: Odstavení oběhu by mohlo přidat dalších 50–100 cm k již existujícímu vzestupu hladiny moře ohrožujícímu pobřeží Atlantiku.
- Globální nestabilita: Náhlé změny povětrnostních podmínek a vhodnosti půdy pro zemědělství budou mít hluboké socioekonomické důsledky pro Afriku, Evropu a Ameriku.
Závěr
Studie naznačuje, že AMOC se blíží bodu zlomu, který by mohl nastat již v polovině tohoto století. Pokud oběhový systém selže, následná změna globálních vzorců počasí bude jedním z nejvýznamnějších a nejničivějších ekologických otřesů v historii lidstva.
