Americká armáda aktivně vyvíjí nové technologie pro sledování kosmických lodí a dalších objektů operujících ve stále více konkurenčním vesmírném pásmu mezi Zemí a Měsícem. Tento tlak na lepší dohled přichází s tím, jak komerční i vládní aktivita v regionu – známém jako cislunární prostor – zesílí, zejména mezi USA a Čínou.
Potřeba sledování v cislunárním prostoru
Moderní sledovací systémy jsou určeny především pro družice na nízké oběžné dráze Země (LEO) a geostacionární oběžné dráze (GEO). Schopnost detekovat a sledovat objekty na mnohem větší vzdálenosti – konkrétně v blízkosti Měsíce – však zůstává omezená. Agentura pro pokročilé obranné výzkumné projekty (DARPA) vydala žádost o zakázku na zpracování pokročilého optického signálu, aby tuto mezeru vyřešila. Cílem je nepřetržitá vesmírná detekce objektů vzdálených přes 225 000 kilometrů.
Program DARPA Long Range Tracking (TBD2).
Program TBD2 má za cíl zlepšit schopnosti včasného varování pro obranné a civilní agentury. Zatímco konkrétní „potenciální hrozby“ nejsou výslovně uvedeny, načasování se shoduje se sílící geopolitickou konkurencí v závodě o návrat na Měsíc. Program hledá softwarové algoritmy v kombinaci s komerčně dostupnými optickými senzory na palubě kosmických lodí. Tyto senzory musí zpracovávat signály na palubě a sledovat slabé objekty po dobu několika hodin.
Strategické umístění pro dohled
Požadavek DARPA specifikuje dvě možnosti užitečného zatížení: jedna má být umístěna v Lagrangeově bodu 1 (L1), gravitačně stabilním místě mezi Zemí a Sluncem, a druhá pro „oběžné dráhy za GEO/cislunárním prostorem“. Zvláštní pozornost je věnována bodům Earth-Moon Lagrange (EML), které by mohly umožnit sledování „koridoru Země-Měsíc“ a detekovat objekty o velikosti 10-20 centimetrů na vzdálenost 200 000-400 000 kilometrů.
Širší vojenské úsilí
Program TBD2 není jedinou americkou vojenskou iniciativou zaměřenou na pozorování cislunárů. Velitelství vesmírných systémů (SSC) a Výzkumná laboratoř vzdušných sil (AFRL) testují nové technologie pohonu k vývoji kosmických lodí schopných poskytovat „trvalé situační povědomí“ v regionu.
Důsledky nové vesmírné rasy
Snaha o zlepšení sledování Měsíce odráží rostoucí obavy, že USA zaostávají za Čínou v nových vesmírných závodech. Bývalý administrátor NASA Jim Bridenstine varoval, že pokud nenastanou významné změny, Čína bude pravděpodobně první, kdo dosáhne Měsíce. Země, která zavede dominantní přítomnost na Měsíci, bude diktovat přístup k lunárním zdrojům, kontrolovat mezinárodní partnerství a možná změní globální ekonomickou a obrannou krajinu.
„První země, která dosáhne Měsíce… bude moci diktovat pravidla pro přístup a používání lunárních zdrojů,“ varoval Mike Gold, prezident společnosti Redwire.
Závazek americké armády zlepšit schopnosti lunárního dohledu podtrhuje strategický význam cislunárního prostoru v 21. století. Tento tlak na dominanci odráží širší konkurenci o kontrolu nad novými technologiemi a budoucnost vesmírného průzkumu.
