Nová genetická studie ukázala překvapivý nedostatek denisovanské DNA u lidí z éry Jomon (zhruba před 16 000 až 3 000 lety), kteří žili v Japonsku. Tento výsledek poskytuje vzrušující vodítka o raných lidských pohybech a interakcích napříč Eurasií. Studie publikovaná v časopise Current Biology zkoumá složitou historii genetického míšení mezi moderními lidmi (Homo sapiens) a jejich záhadnými příbuznými, Denisovany.
Denisovani, vyhynulá skupina hominidů známá pouze z fragmentárních kostních pozůstatků a genetických stop, kdysi obývala části Eurasie. Jejich DNA je stále přítomna u lidí s původem z Oceánie, východní Asie, jihovýchodní Asie a domorodých Američanů. Vědci používají tento “Denesovo-Vanův otisk” k tomu, aby dali dohromady starověké cesty těchto archaických lidí.
Tým porovnal genetická data 115 starověkých jedinců z různých oblastí Eurasie, pocházejících až z doby před 45 000 lety, s daty od 279 moderních lidí. Výsledky vykreslují přesvědčivý obraz vlivu denisovanů na různé populace:
- Východoasijský původ: Starověcí východní Asiaté z pevniny (Čína a Mongolsko) měli nejvyšší obsah denisovanské DNA ze všech studovaných euroasijských skupin. Tento významný objem ukazuje na četná setkání s různými populacemi denisovanů před posledním zaledněním (období extrémního chladu přibližně před 26 500 až 19 000 lety).
- Západní eurasijské spojení: Naproti tomu starověké národy ze západní Eurasie (Írán a Gruzie) vykazovaly nejnižší úrovně denisovanského původu.
Nejpřekvapivější objev? Starověcí obyvatelé Japonska během Jomonovy éry (asi před 16 000–3 000 lety) měli velmi málo denisovanské DNA. Jeden jedinec z tohoto období, který žil asi před 3 755 lety, měl denisovský genetický příspěvek, který byl pouze šestinový až osminový oproti moderním východním Asiatům. Tento objev ostře kontrastuje s významným denisovanským původem pozdních japonských populací z éry Kofun (zhruba 3. století až 7. století n. l.), což naznačuje následný příliv denisovanských genů, pravděpodobně související s migrací z pevninské východní Asie do Japonska během této doby.
Ačkoli důvody tohoto jedinečného vzoru Jomonského původu nejsou dosud jasné, vědci navrhují několik možností:
- Různé migrační trasy: Raně moderní lidé mohli při svém šíření po východní Asii sledovat různé cesty, což vedlo některé skupiny – například Jomony – k tomu, aby se s Denisovany úplně vyhýbaly.
- Vzácné rozptýlení denisovanů: Denisovani mohli být geograficky rozptýleni, takže jejich setkání bylo pro některé populace, včetně raných Jomonů, poměrně vzácným jevem.
Další genetická analýza z dřívější japonské prehistorie (asi před 32 000 lety) může vrhnout více světla na tuto fascinující záhadu a upřesnit naše chápání toho, jak starověcí lidé interagovali napříč Eurasií. Tato studie zdůrazňuje sílu starověké DNA při odhalování složitých migračních vzorců a osvětluje propojenou historii lidské evoluce.
