Sluneční orchideje prosperují tím, že klamou včely falešnými prašníky

3

Sluneční orchideje pocházející z Austrálie používají k rozmnožování překvapivou strategii: podvádí včely, aby je opylovaly falešnými prašníky, které napodobují struktury bohaté na pyl jiných kvetoucích rostlin. Nový výzkum potvrzuje, že tyto klamné struktury nejsou jen pro parádu – jsou zásadní pro úspěch orchidejí, protože produkce ovoce prudce klesá, když jsou odstraněny.

Umění květinové mimikry

Mnoho rostlin soutěží o opylovače, ale sluneční orchideje posouvají tuto soutěž na další úroveň. Nepřitahují jen včely, napodobují rostliny, které včely již navštěvují kvůli pylu. Tato mimika se vztahuje jak na tvar, tak na barvu „prašníků“, pylových částí květu. Včely, naprogramované k bzučení a vibracím skutečných prašníků, aby uvolnily pyl, propadnou této iluzi, když se pokoušejí provést stejnou akci s falešnými strukturami orchidejí.

Experimentální potvrzení podvodu

Vědci z Uppsalské univerzity (Švédsko) pečlivě testovali důležitost těchto falešných prašníků. Tím, že je přetřeli nebo je úplně odstranili, pozorovali 51-71% snížení produkce ovoce – jasný důkaz, že podvod funguje. I když jsou sluneční orchideje obklopeny skutečnými rostlinami, které napodobují, stále těžily z jejich falešných signálů. Studie dokazuje, že včely jsou aktivně klamány, aby extrahovaly pyl z těchto struktur.

Proč na tom záleží

Tento objev zdůrazňuje jedinečnou evoluční výhodu. Falešné prašníky mohou sloužit jako „průvodci květin“ a navádějí opylovače do reprodukčních částí orchideje. Vědci poznamenávají, že včely často přistávají přímo na sloupu obsahujícím falešný prašník, čímž si orchidej pletou se skutečným zdrojem pylu.

„Kontrast mezi barvou prašníku a okvětního lístku může nasměrovat opylovače do středu květu a fungovat jako „květinový průvodce“.

Studie zdůrazňuje, jak složité a sofistikované mohou být interakce mezi rostlinami a opylovači. Je to připomínka toho, že evoluce často upřednostňuje klam stejně jako spolupráci.

Celou studii naleznete zde: https://doi.org/10.1111/1365-2435.70129.